Únor 2011

1. Rasismus

14. února 2011 v 17:31 Téma týdne
Rasismem je v dnešní době chápána nenávist vůči etnickým menšinám.  V dřívější době, zejména v Americe, byli nejčastěji terčem nesnášenlivosti černoši - Afroameričané. Byli zneužíváni jako bezplatná pracovní síla - otroci. Hledělo se na ně jako na věc, něco nižšího, než je zvíře. V pozdější době, nějakých 100 let zpátky (což není zas až tak dávno) vznikl nechvalně známý Ku-klux-klan. Tato organizace prosazovala nadvládu bílých, antisemitismus,  rasovou segregaci, rasismus, antikatolicismus a odpor k nebělošskému přistěhovalectví. Mezi jejich činy patřilo fyzické napadání či vyvražďování černošských obyvatel Ameriky. 

Bylo takové jednání spravedlivé? A proč zrovna lidé negroidního typu? Proč jsme se nestali terčem nesnášenlivosti třeba my, "bílí" lidé? Kdo má právo rozhodovat o tom, kdo je lepší? A je vůbec někdo lepší? 

Dnes naštěstí rasismus ustoupil do snesitelnějších, respektive mírnějších, ne tolik radikálních činů. V naší zemi se setkáváme nejčastěji s nesnašenlivostí vůči Romům, vzácněji Vitetnamcům. S pojmem rasismus neodlučitelně souvisí i pojem diskriminace. Tímto výrazem se nejčastěji ohánějí právě Romové. Údajně se stávají každodenně oběťmi diskriminace a nesnášenlivosti. Je-li tomu opravdu tak, nebo není, to nechám na Vás, můžete se vyjádřit v Anketě. Avšak ke konci článku zmíním ještě jeden pojem - Pozitivní diskriminace. Pozitivní diskriminací je chápáno takové zacházení s menšinou, které tuto menšinu ve výsledku zvýhodňuje oproti zbylé většině lidí. Tedy vlastně v závěru není diskriminována menšina, ale většina, která dané menšině "ustupuje". Toto téma je jistě palčivou záležitostí pro nás, občany České republiky. Avšak zamysleme se - kdo je vlastně v této zemi diskriminován? Pracující občan se vzděláním, nebo občan napůl negramotný, většinou z praktické školy či s nedokončeným základoškolským vzděláním? Domnívám se, že se u nás daří více lenochům a nepoctivcům, než těm, kteří se to opravdu snaží někam dotáhnout.

Něco málo o mě

7. února 2011 v 16:48 | Rypar.j
Jmenuji se Jaroslav Rýpar, je mi 19 let. Jsem studentem Gymnázia v Mimoni. Jsem v posledním, maturitním ročníku. Možná také patřím mezi poslední studenty na této škole, protože pánové ve vyšších kruzích rozhodli, že se má škola sloučit s Gymnáziem v Novém Boru. Toto považuji za naprosto nesmyslné rozhodnutí.

Mezi mé oblíbené předměty patří, jak jinak, než informatika. A vlastně je to také jediný předmět, který mě naplňuje. Po maturitě bych rád na vysokou školu, a sice ČVUT, TUL a nebo jinou školu zabývající se programováním, či podobnou prací s počítači.

Mezi mé koníčky patří programování, konkrétně jazyky xHTML, CSS a PHP. Do budoucna bych rád ochutnal něco málo z jazyka Java. Měl jsem také tu čest seznámit se s C#, neboť bylo obsahem mé maturitní práce.

Oblíbená hudba není. Nebo tedy je, ale styly nemám tolik vyhraněné, jako dnešní generace frajerů s pánvemi na hlavě. Poslouchám mnoho: Metalovou hudbu, nějaký ten kvalitní pop ( ten
mě také neurazí - například král popu Michael Jackson),  vážnou hudbu si také poslechnu. A věřte, že rád. Říkáte si, že je to paradoxní? Metal a klasická hudba dohromady? Pletete se! Myslím si, že ke klasické hudbě má metal právě ze všeho nejblíže. Podle mého názoru již nejtalentovanější hudebníci vymřeli, avšak i dnes je možno narazit na nějaký ten pěkný song - ale nesmíte hledat u Justina Biebera, Hannah Montany, Seleny Gomez a dalšími loutkami showbyznysu... 

Tak toto je základní prezentace mého já - první článek a zároveň článek o mě nejvíce prozrazující.